26. 09. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

Po těch posledních událostech ve středisku bych všem zúčastněným doporučil se podívat na film Kdo seje vítr z roku 1960.

ČSFD – 86%, K filmu.net – 83%. Stojí tedy za shlédnutí?

Dnes by se to dalo nazvat právnickým dramatem. Fanatismus na straně jedné. Racionalita a pokrok na straně druhé. Typická ukázka toho, kam to až může doběhnout, když je někdo zaslepen svým názorem a nechce nic jiného slyšet…

6. 01. 2013 Doba čtení: 2 minut

Prvně pro ty, kteří nevědí – Openstreetmap jsou opensource mapy, které tvoří sami uživatelé. Osobně jsem je pořádně objevil teprve nedávno, i když například server Geocaching.com je už nějakou chvíli používá.

A co je na tom tak super? Na obrázku vpravo jsou Hejnice než jsem je začal doplňovat, protože to byly jen hlavní silnice.

No a jak to vypadá teď? Číst dále

17. 06. 2012 Doba čtení: ~1 minuta

V týdnu jsem potkal jednoho člověka a trochu jsme se bavili o rozhodnutích, která lidí v životě dělají. Občas nastanou v těchto okamžicích paradoxní situace, kdy se musíme rozhodnout, kdy musíme vybrat to méně horší řešení.

Jednou z variací na horní odstavec je i ta situace, kdy člověk udělá rozhodnutí, které sice pro něj nebude výhodné, ale bude výhodné pro někoho jiného.

Je to vlastně taková malá variace na dobrovolníkovo dilema (ano, jsme zpět u Teorie her). Typickým příkladem tohoto chování je například panelák a spousta lidí na balkónech, kteří uvidí třeba vraždu. Kdo z nich ji oznámí policii? Ten, kdo ji oznámí, udělá dobrou věc, ale kvůli tomu bude muset na policii (výpověď, ztráta času, komplikace,..).

Podobné to, podle mne, je když jedeš do města a někdo z rodiny Tě požádá, abys vrátil knížku do knihovny. Jenže knihovna je na druhém konci města, kam nejedeš. Ale zajedeš tam.

Ten člověk to nemohl pochopit, že bych něco takového mohl udělat. Je to nenormální? Nebo tohle dělám jenom já?

18. 04. 2011 Doba čtení: ~1 minuta

Po dlooouhé době opět píši další článek. Chvíli to opravdu vypadalo špatně. Času jsem měl opravdu málo, a ne že by to vypadalo výhledově lépe.

Zkusím se polepšit a zase psát pravidelněji, jednou za týden až čtrnáct dní. A samozřejmě to doplňovat informacemi na twittru.

A teď k tomu dnešku a fotce vedle. Číst dále

6. 12. 2009 Doba čtení: 2 minut

Ne. Dneska to nebude o těchto větrech. 😁 Ale o jednom programu pro rovery, jehož základy položilo poslední Výjezdní zasedání, konkrétně sobotní noc – od 23 do 3 hodin. I když tehdy to byly jen velmi hrubé obrysy a nástin budoucího základu.
Ten základ se dočkal publikování na webu a díky GoogleDocs může PRD (Program Roverských Disciplín) v současné době utvářet devět uživatelů.

A jak to celé funguje? Většina z vás už o PRDu slyšela, četla nebo jsou dokonce účastníky. Vybereš si ze seznamu disciplínu, tu splníš, připíšeš si za ní body (prdy) a kdo má na konci období nejvíc prdů, vyhrál. 😉 Číst dále

25. 11. 2009 Doba čtení: 3 minut

Dnes to bude o mé sobotní návštěvě Prahy, o tom, co vše jsem tam viděl a zažil, jak je tam vše různé a stejné. A také o mých nártech, které si už zvykly na brusle.

Poslední sobota byla ve znamení toulání se po Praze a lovu kešek. Je pravda, že jich bylo za ten den celkem dvanáct, ale že by mi nějaká vyloženě udělala radost (asi jen jedna), to zase ne. Je mi jasné, že umístit kešku do rušné ulice je poněkud náročnější než jí umístit u nás, uprostřed lesa. Přeci jen jsou v Praze celkem oblíbené filmovky. Ať už někde zastrčené nebo magnetem přichycené. Číst dále

17. 11. 2009 Doba čtení: ~1 minuta

Konečně, dvacet let poté, se koná u nás v republice pořádná párty na počest toho, co se tehdy stalo. Osobně si ty dny moc nepamatuju, přeci jen jsem byl ještě špunt a mým hlavním zájmem bylo si koupit rohlík za deset haléřů, lézt na záchodě po radiátoru a nebo na tom samém záchodě strkat spolužákům přezůvky do mísy.

Našel jsem z té doby doma nějaké noviny, den po dni. Zajímavé čtení. Ostatní dění okolo si moc nepamatuji, ani z tehdejší televize nebo rádia. Myslím, že to, že se něco děje, jsem si začal uvědomovat možná až tak někdy při dělení ČSFR. Číst dále

1. 04. 2009 Doba čtení: ~1 minuta

Jak už to tak vypadá, nikdo z vás nemá žádný životní úspěch. Žádný, ani ten nejmenší. Nejspíš to vypadá na samé neúspěchy. Spíš to příště vypadá na článek „Životní neúspěch“.

Ale abych vás zas trochu potěšil, dávám do placu jedno video z YouTube – originál je od Katy Perry.

https://www.youtube.com/watch?v=e_TIOfUEudo

23. 12. 2008 Doba čtení: 3 minut

Dneska to bude snad o všem možném. O mém dalším snu, o plánu, o autu, o filmu, o wishlistu, o další GO,…

Ale postupně.

Jeden ze snů, které se mi dnes v noci zdály, se odehrával v noci v lese. Celkem řídký les, vzrostlé stromy. Bylo nás tu celkem asi šest. Okolo našeho nočního tábora hořelo asi pět ohňů. Jako ochrana před něčím, čeho jsme se báli, že v noci příjde (to asi to Stmívání za to může). Tábořiště leželo na rovině, na kraji kopce – spíš menšího srázu. V údolí klidně tekla teď už těžko znatelná řeka a… a hořel tam jeden malý oheň. Jeden jediný oheň? To nemůže v noci přežít. Jeden z nás se tam vypravil se podívat. Ostatní jsme čekali. V tom nás vyrušilo šustění listí a praskání větviček. Vlevo od nás. Otočili jsme se a uviděli nějakou dívku, jak se pomalu blíží do kopce k nám… Víc si nepamatuji.

O autu. Jak už víte, má původní škodovka už není, a tak mám nové vozítko. Aby se mě každý neptal, co je to zač, tak přidávám odkaz na katalog, kde najdeš popis auta. I fotky. To moje vypadá stejně jako ty stříbrné (5. – 7. obrázek).

O další GO. Tak tu jsem si na vás připravil na pátek 26. 12. na 0:00. To aby jste všichni věděli a mohli se na ní pořádně připravit. 🙂

O wishlistu. Prostě mi to nedalo. Musel jsem si ho pořídit. Odkaz na můj wishlist (akt. 2015 – není již aktuální) na Amazon.com najdeš také na stránce O Matesovi. 🙂

O plánu. Ačkoliv bych mohl s nadsázkou říct, že ve spacáku spím pomalu stejně často jako v posteli, rozhodl jsem se si vyzkoušet spát venku ve spacáku také v zimě. Zkusím to ze soboty 27. na neděli 28. hned za domem u ohniště. Hlásí pěkně. Pokud by měl zájem někdo to zkusit se mnou, přihlášky zde nebo kdekoliv jinde.

26. 11. 2008 Doba čtení: 2 minut

Ano, ráno jsme se málem potkali. Já a avie a to čelně. Ráno, jako obvykle, si to jedu do práce. Vyjedu z vesnice směrem na Ústí. Po pravotočivé zatáčce hned za cedulí označující konec obce (pravý horní roh mapy) následuje rovinka, kde vpravo nedávno vyrostl nový rodinný dům. Opouštím obec a vjíždím na rovinku (rovinka to zas tak není – je tam taková drobná vlnka). V zatáčce ještě vidím kolonu aut v protisměru. Asi tři nákladní a dvě osobní auta. Zdálo se mi, že vidím, jak jedno nákladní auto předjíždí ostatní. Protože jsem dál pokračoval v jízdě, neměl jsem už takový rozhled, nevšímal jsem si toho. Jen jsem se podíval asi 50 metrů před sebe, abych případně věděl, kam můžu uhnout, kdybych ho náhodou potkal – výjezd k novostavbě. Jedu dál, rychlostí asi 50km/h, na silnici rozjetá vrstva sněhu (ano, máme tu asi 15cm sněhu, ale taje).

A v tom malém esíčku na mne vykoukne avie. Asi 15metrů přede mnou. V mém pruhu. Brzda (není nad to, když tě  ABS krásně kope do pedálu), spojka, volantem prudce doprava. Před sebou výjezd k domku, výjezd míjím, přede mnou dvoumetrová laťka označující krajnici, za ní půlmetrový příkop, za příkopem břeh. Avie se rychle klidí do svého pruhu, takže změna. Volantem prudce doleva, stále na brzdě. Potkávám avii, míjíme se tak o 40 centimetrů, kontroluji pravé zrcátko, to prosviští asi 10 centimetrů okolo tyčky.

Ještě odpoledne, když jsem jel domů, byla na krajnici v nahrnutém sněhu vidět moje stopa po výletu mimo obvyklou dráhu.

[views][ratings]