Samuel Björk: Clona
Asi tu nejzásadnější informaci o knize jsem se dozvěděl až nyní při psaní tohoto článku. Špatně jsem hledal a myslel si, že Clona je prvním dílem série. Špatně, je třetím (1. Anděl visí v lese, 2. Sova, 3. Clona). Podobně se mi to stalo u Temné věže, kdy jsem nejprve přečetl druhý díl. No nic, ke knize.
Oficiální text říká:
V horském jezeře je nalezena zavražděná baletka. Opodál stojí prázdný fotoaparát, v jehož čočce je vyryté číslo. O pár dní později najde recepční pochybného hotýlku v jednom z pokojů mrtvého saxofonistu. Stopy ukazují na stejného pachatele, který zanechává policii podivné vzkazy. Detektiv Holger Munch proto k případu přizve zkušenou vyšetřovatelku Miu Krügerovou. Společně musí zastavit vyšinutého vraha dřív, než si vyhlédne další oběť.
To, co je napsáno v oficiálním textu výše, Vám vystačí tak na 2/3 knihy. Číst dále
První jarní… všechno
Nadpis říká vše. První jarní příspěvek, první jarní kilometry na kole, první příspěvek psaný ve vaně z mobilu…
Před chvíli jsem se vrátil z první vyjíždky na kole. Ještě jsem ani nestačil kouknout, jak to bylo daleko (moc ne, ale o to horší bylo převýšení).
Tu fotku jsem udělal při návratu, skoro na konci cesty. No a tam někde vlevo za kopcem bydlím.
A ještě jedna perlička z cest. Na Žampachu povídá babička svému asi dvouletému vnukovi: „Jakoubku, tam nepůjdeme, tam je to celý posraný od špačků.“
GALERIE a to okolo
Trochu stárnoucí novinkou posledního měsíce je mimo jiné GALERIE, která je plně online. A proč jsem se k tomu odhodlal? Především:
- nemusíš všude s sebou tahat DVD
- máš nově přidané fotky hned k dispozici, a ne až při novém vydání GALERIE
Obecně je tedy teď GALERIE dělena podle oddílů a následně podle druhu akce (1. oddíl -> Tábory -> Tábor 1949). V současné době tedy ještě nejsou všechny historické akce dostupné online – průběžně je převádím a doplňuji. A stále ještě na některých místech bojuji se špatně se zobrazujícími českými znaky. Takže pokud je někde najdete, dejte mi prosím vědět, opravím je.
A úplně poslední věc ke GALERII – jsem velmi rád, že mi Káťa a Profesor pomáhají s geotagováním fotek. Díky. Jde to všechno pak daleko rychleji.
Teď z trochu jiného soudku.
Našel jsem v šuplíku dvacet let staré albu, do kterého jsem lepil samolepky zvířat. Možná někdo pamatujete – WWF Lutra. Ač jsem nevěřil, že by se ještě někdo s těmito samolepkami mohl sbírat, opak byl pravdou. A v pátek mi z druhého koutu republiky přišly dvě samolepky. Nemáte doma někde zastrčené tyto samolepky na výměnu? 🙂
Co s GALERIÍ?
Trochu jsem po loňském neúspěchu pokročil v GALERII (více o GALERII).
Začalo to tématem na střediskovém fóru a teď se zde pokouším myšlenku další cesty GALERIE posunout dál.
Pořád si pohrávám s myšlenkou, aby GALERII tvořilo více lidí. Každý by přispěl nějakým svým kouskem, ať by to již byly fotografie, komentáře k fotkám atd. To všechno se dá realizovat.
Když už jsme ale došli tak daleko, proč to neposunout ještě dál. V současné době potřebujete pro prohlížení DVD a zrovna, když potřebujete nějakou fotku, tak ho s sebou nemáte, je poškrábané nebo není aktuální. Číst dále
Čtvrteční příspěvek
Absolutně mě dneska nenapadl žádný název příspěvku. Ale vůbec žádný. Tak je to prostě jen „Čtvrteční příspěvek“. Za to obsah si myslím, že bude celkem pestrý a dlouhý.
Událostí č. 1 v uplynulých dnech byla určitě středisková výprava, jejímž hlavním organizátorem byla Evža. Čtvrtek celkem utekl – strávili jsme ho v autobusech a vlacích a oněch 87 km se protáhlo z dvou hodin na pět. Pak už všechno klapalo jak mělo. Ubytování, páteční výprava k nádherné přehradě, pytlování a pobíhání po městě. Kdo nebyl, neuvěří. Po dlouhé době zase vydařená výprava.
I když to možná nemá přímou souvislost s výpravou, po ní jsem vlezl na váhu. Číst dále
Trocha nostalgie
Při včerejším velkém úklidu jsem objevil v programu na správu telefonu sms. Bylo jich tam asi 50. Z různých časových období. Bylo zajímavé si je všechny číst a vzpomínat. Pár vám jich ukážu, třeba tam poznáte tu svou (i když u některých je to celkem jasné 😊 ).
- „Prave jsem porodila prvni mimco…“
- „Vcera se mi zdalo,ze nejakej kluk vyvrazdoval nasi rodinu(mam podezdreni na tebe). a dneska o 2.svetovy valce,kdy jsem se musela schovavat, aby me nezastrelili.„
- „Mi se zdalo o Tobe. Bylo to v zime na sjezdovce, snehu bylo ani ne 1 cm a lyzari vesele lyzovali. My tam byli pesky. Tobe se chtelo spat, schoulila si se do klubicka a spala si. Ja Te pak vzal do naruci a odnesl Te dolu do asi dva kilometry vzdalené vesnice…„
- „Mne o nervozite neco povidej… Jsem se trasla jak ratlik…„
- „Vítejte v PRDtestu!!„ (ta přišla v 00:14)
No a dnes v noci se mi zdál ještě sen. Byl takový delší, rozdělený vlastně na tři části, které na sebe tak nějak (možná) navazovaly.
Část první
Snad na nějakém zámku v ložnici jsem se snažil ještě se dvěma kamarády přemístit. Číst dále
155
Za tu dobu se mi zdálo zase několik snů. Po tak dlouhé době si už je moc nepamatuji, spíš jen takové střípky. Na dva sny si vzpomínám trochu víc.
Ten první byl ze skautského prostředí. Nějaký větší letní tábor. Nějaká velká skleněná kopule, snad obrovská botanická zahrada – skoro prales, neudržované, ale se svým osobitým kouzlem. Vstoupil jsem do ní společně s dalšími lidmi. Na druhé straně té kopule, asi 50 metrů daleko, na nás čekaly dveře, do tří čtvrtin zazděné. Hledali jsme tu nějakého drobného tvora, velikostí někde mezi křečkem a fretkou. Vyskytoval se právě jen u těch dveří. Hopsal tam po těch červených cihlách a po větvích okolo. Viděli jsme ho a to nám stačilo, šli jsme zase zpět. Venku jsem cestou do naší části tábora míjel nějaký táborový kruh. Jedna ze skautek sedících ke mně zády byla tuším Wiky.
Druhý sen byl kratší, o to však akčnější. Ocitl jsem se někde na poušti, všude byl rudě červený písek a v něm samé krátery – asi metr hluboké a tři metry v průměru. Nebe bylo azurově modré, sluníčko svítilo a na horizontu se majestátně tyčila obrovská duna. Byl tu se mnou také Koudy a Anička. Někdo po nás začal střílet bílé rakety, velkými oblouky. Zatím dopadaly daleko za před nás, ale přesnost se stále zlepšovala. Dali jsme se na útěk od toho zdroje raket. První běžel Koudy. Anička se zastavila a otočila se směrem odkud létaly rakety. Popadl jsem jí za ruku a všichni tři jsme utíkali pryč, kličkujíc mezi krátery.
Jak roste zahrádka a další věci
Ano, zahrádka poměrně roste. Kedlubny rostou jako blázen (jen ti slimáci jim dávají zespoda čouda), hrášek jsem musel opřít trochu jinak, protože ležel na kedlubnách. Jahody se červenají bez nějakého velkého zásahu. Mrkev taky jede jako drak. Celer – tak ten je tak nějak napůl. Moc se mi nelíbí. Snad se z toho dostane. Cibule, tak ta je v pohodě. Pórek by chtěl malinko rozsázet do hrobečků. Rajčata jsou přisypána a vesele rostou do nebe. No a ředkvičky už nejsou žádné. Poslední jsou na fotce nahoře. A za to všechno může má drahá půle, já to jen zalévám.
A rozhodl jsem se popsat tebe, čtenáře mého blogu. Blog čte někdo:
- kdo má hodinky dvakrát dražší než já,
- komu mám za dva roky naplácat na zadek,
- komu plním sny,
- kdo měl tu odvahu vyznat lásku po internetu aniž by věděl jak to dopadne,
- koho mám stále rád ať se děje co se děje,
- kdo se na mne snad už nezlobí a koho jsem zklamal,
- kdo šel do světa a vypadá, že se brzy vrátí
- a další…
Našel/našla jsi se?
Tenhle je speciálně pro Tebe aneb neuženeš!!!
Dneska speciálně pro Tebe. Každý den se člověk dozvídá spoustu nových informací (prý se každý rok na světě množství informací zdvojnásobí) o uhánění a dobývání. Až jsem se divil a pomalu nestačil lapat po dechu. Ale co Tě nezabije, to Tě posílí. Dech jsem zas pomalu nabral.
Tenhle příspěvek věnuju všem Vám, kteří jste se nebáli ztratit hodně, abyste našli nejisté ještě víc a všem Vám, kteří jste nevlastní vinou ztratili málo a nenašli nic.
A i když to vypadá na konec, tak jak říká Wiky Wiková: „Vždyť i zítra vyjde slunce“.
Dneska aneb ještě jednou
Dneska ještě jednou. Jen o takovejch malejch drobnostech. Přidal jsem do fotek nový fotky (dobrý sousloví 😀 ). Něco do Makra, něco do Staveb a něco do Přírody.
Taky jsem vpravo přidal takovou malou anketku, protože jsem se nedávno dohadoval se svou drahou půlí 😍 o dvou souslovích. Jedním je myšlecí právo a druhým je hegeš kupa. Já tvrdil, že hegeš kupa je známější a i Gůůgl mně podržel. Proto jsem přidal vpravo takovou malou anketku a můžeš hlasovat, který z pojmů Ti je povědomější. Někdy příště vysvětlím, co který pojem podle nás znamená. 😎
PS 2007-02-16_18:45: Teď jsem zjistil, že jde hlasovat nejspíš jen přihlášenejm. Podívám se na to, co se s tím dá dělat.